Kvalita vody a znečištění sedimentů fluviálních jezer středního toku Labe
(2007 – 2017)
Mapová aplikace zobrazuje kvalitu vody a antropogenní znečištění sedimentů ve starých ramenech středního toku Labe.Koncentrace látek v povrchové vodě jezer byly převedeny na třídy kvality povrchové vody podle ČSN 757 221. Pro zjištění detailnějších informací lze ve vedlejším okně zobrazit grafy s konkrétními koncentracemi jednotlivých látek, jejich vývojem během měřeného období a popisem měřených parametrů. Aplikace také zobrazuje antropogenní znečištění jezerních sedimentů. Koncentrace prvků v každé hloubkové vrstvě sedimentů byly převedeny na třídy Indexu geoakumulace, který vyjadřuje míru znečištění sedimentů danými prvky. Uživatel si může zvolit, jakou hloubkovou vrstvu analyzovaných sedimentů chce zobrazit. Pro zjištění detailnějších informací lze ve vedlejším okně zobrazit grafy s konkrétními koncentracemi jednotlivých prvků, jejich vývojem v analyzovaných hloubkových vrstvách sedimentů, popisem měřených parametrů a jejich vlivem na zdraví obyvatelstva. Koncentrace rizikových látek je potřeba znát, jelikož kontaminované sedimenty fluviálních jezer představují v řadě lokalit v Polabí staré antropogenní zátěže, které mohou být během povodní remobilizovány a kontaminovaný materiál tak může představovat sekundární zdroj znečištění.
Mapová aplikace zobrazuje kvalitu vody a antropogenní znečištění sedimentů ve starých ramenech středního toku Labe. Stará říční ramena jsou významnými ekosystémy, ve kterých se může ukládat velké množství znečištěného materiálu. Tato kontaminace může pocházet z průmyslových zdrojů znečištění především z 2. pol. 20.století. Fluviální jezera také dokladují změny trasy koryta řeky a přispívají ke zvýšení stability říčního ekosystému.
Koncentrace látek v povrchové vodě jezer byly převedeny na třídy kvality povrchové vody podle ČSN 757 221. Tato norma rozlišuje 5 tříd kvality vody (1 = neznečištěná voda, 5 = velmi silně znečištěná voda) s daným barevným rozlišením – viz.legenda. Pro zjištění detailnějších informací zle ve vedlejším okně zobrazit grafy s konkrétními koncentracemi jednotlivých látek, jejich vývojem během měřeného období a popisem měřených parametrů.
Aplikace také zobrazuje antropogenní znečištění jezerních sedimentů. Koncentrace kovů a arsenu v sedimentech byly zjišťovány ve frakci 20 µm. K výluhu sedimentů byl použit rozklad lučavkou královskou. Koncentrace prvků v každé hloubkové vrstvě sedimentů byly převedeny na třídy Indexu geoakumulace, který vyjadřuje míru znečištění sedimentů danými prvky. Pro výpočet tohoto indexu byly použity pozaďové hodnoty podle Turekiana a Wedepohla (1961). Index geoakumulace má 7 tříd znečištění (0 = neznečištěný, 6 = extrémně znečištěný) s odpovídajícím barevným znázorněním – viz.legenda. Uživatel si může zvolit, jakou hloubkovou vrstvu analyzovaných sedimentů chce zobrazit. Pro zjištění detailnějších informací zle ve vedlejším okně zobrazit grafy s konkrétními koncentracemi jednotlivých prvků, jejich vývojem v analyzovaných hloubkových vrstvách sedimentů, popisem měřených parametrů a jejich vlivem na zdraví obyvatelstva.
Jak výzkum prokázal, kontaminované sedimenty fluviálních jezer představují v řadě lokalit v Polabí staré antropogenní zátěže, které mohou být během povodní remobilizovány a kontaminovaný materiál tak může představovat sekundární zdroj znečištění.
Charakteristika propojení jezer s řekou:
Němčice
Podle nové evropské administrativní kilometráže platné od 1. 10. 2009 (ústí Labe do moře = 0 km) se zkoumané staré rameno nachází na levém břehu Labe mezi 979,3 a 978,7 říčním km, přibližně 5 km severně od Pardubic. Předpokládaný střed jezera je možno lokalizovat na 50° 5´ 44,082´´ s. š. a 15° 47´ 59,719´´ v. d. K oddělení meandru došlo až ve 20. letech 20. století během regulace Labe, kdy byl u východní části jezera vybudován most.
Dnešní staré rameno je od řeky odděleno několikametrovou silnou hrází, která je při vysokých vodních stavech přelévána. Ve východní části jezera byl vybudován kanál spojující starý meandr s Labem, který je dnes však již zcela zanesen sedimenty. Komunikace jezera s řekou je tak v současnosti poměrně omezena (Chalupová, 2011).
Lžovice
Podle nové evropské administrativní kilometráže platné od 1. 10. 2009 (ústí Labe do moře = 0 km) se lokalita nachází mezi 931,2 a 932,1 říčním km. Zkoumané staré rameno leží na pravém břehu řeky v blízkosti stejnojmenné vesnice přibližně 5 km západně od města Týnec nad Labem. Podle zeměpisných souřadnic je jeho přibližný střed situován na 50° 1´ 56,9191” s. š. a 15° 20´ 12,119” v. d.
Současné staré rameno je od Labe ve východní části odděleno jen několik desítek metrů silným valem, opačný konec je dodnes volně spojen s řekou. Na protilehlém břehu Labe se v těchto místech vlévá do řeky Doubrava. Ve vnitřní části meandru se zachoval lužní les, severní břeh je lemován úzkým pruhem nepůvodních křovin, na které navazují pole. Severně od jezera leží vesnice Lžovice. Vzhledem k poměrně nedávnému oddělení od koryta řeky je toto fluviální jezero značně hluboké. V blízkosti starého ramene se nachází zdroj pitné vody pro město Kolín (Chalupová, 2011).
Kluk (jezero Poděbrady)
Podle nové evropské administrativní kilometráže platné od 1. 10. 2009 (ústí Labe do moře = 0 km) se lokalita nachází mezi 906,5 a 907,0 říční km. Slepé rameno u Poděbrad se leží na levém břehu řeky přibližně 2 km jihovýchodně od města. Přibližný střed jezera leží na 50° 7´ 31,21” s. š. a 15° 8´ 32,9” v. d.
Vzhledem k obklopení lužním lesem reprezentuje toto staré rameno jezero, v jehož blízkosti se nenacházela zemědělská půda ani osídlení, které by mohly představovat určitý zdroj lokálního znečištění (hnojiva, splašková voda apod.). Jezero tak mohlo být kontaminována především znečištěním unášeným řekou, se kterou stále intenzivně komunikuje. Z hlediska průmyslových bodových zdrojů znečištění se tak zde mohl uplatnit především negativní vliv průmyslových podniků Kolínska, neboť s rostoucí vzdáleností od Pardubic bylo již toto znečištění poměrně oslabeno (Chalupová, 2011).
Václavka
Podle nové evropské administrativní kilometráže platné od 1. 10. 2009 (ústí Labe do moře = 0 km) leží lokalita mezi 873,7 a 874,0 říčním km na pravém břehu Labe mezi Čelákovicemi a Lysou nad Labe. Přibližný střed jezera se nachází na 50° 10´ 46,8” s. š. a 14° 46´ 20,164” v. d.
V dnešní době je tůň Václavka již značně vzdálena od současného koryta řeky, s kterou komunikuje pouze podpovrchově. Je v podstatě malou zbytkovou vodní plochou z rozsáhlejšího, již dávno odděleného, meandru Labe.
Obříství
Podle nové evropské administrativní kilometráže platné od 1. 10. 2009 (ústí Labe do moře = 0 km) se lokalita nachází na levém břehu Labe mezi říčními kilometry 843,2 a 843,9 přibližně 5 km jižně od Mělníka před soutokem s Vltavou. Přibližný střed jezera leží na 50° 18′ 3,112” s. š. a 14° 28′ 27,958” v. d.
Dnes je starý meandr svým východním koncem od Labe oddělen betonovou hrází se stavidlem, ze kterého za normálních vodních stavů vytéká voda do řeky. Ze západu do centrální části jezera ústí potok Černavka odvodňující přilehlé pozemky. Jižní část meandru je od břehu Labe vzdálená pouze několik desítek metrů, je rozdělená na dvě ramena, kdy jedno tvořilo dříve mlýnský náhon (Šnajdr, 2002). Druhá část byla spojena s Labem podpovrchovým kanálem, který dříve přiváděl vodu z řeky z důvodu zlepšení kvality vody v tomto jezeře, ve kterém byly pozorovány úhyny ryb při nízkém prokysličení značně organicky zatížené vody (Šnajdr, 2002).
Kozelská tůň
Kozelská tůň se nachází na pravém břehu řeky Labe mezi 851,9 a 851,1 říčním km blízko obce Mlékojedy, která leží v okrese Neratovice. Toto fluviální jezero je spojeno s řekou úzkými kanály na 851,9 a 850,1 říčním km. Podloží lokality tvoří hlinito-písčité sedimenty. Ve druhé polovině 20.století bylo zamrzlé jezero vápněno a také proběhlo vybagrování sedimentů ze dna jezera. Meandr byl pravděpodobně odstaven na začátku 20. století. Tok byl napřímen a meandr je s řekou spojen pouze úzkými kanály.
Vrť
Jezero Vrť se nachází na levém břehu řeky Labe mezi 881,7 a 881,2 říčním km v obci Semice, která je situována v okrese Nymburk. Jezero je spojeno s Labem jen úzkým kanálem na 881,2 říčním km pod jezerem ve směru toku Labe. Podloží lokality tvoří pleistocenní fluviální sedimenty a písčitými štěrky (Lellák a kol., 1991).
Ve druhé polovině 20.století bylo jezero vápněno (Havlíková, 2011). V 50. letech bylo kompletně odstaveno bez povrchové komunikace s řekou. K opětovnému spojení došlo až v 90. letech 20. století. Aktuálně je jezero s řekou propojeno kanálem.
Rozlivy Labe v oblasti zkoumaných jezer
Komunikace starých ramen s řekou za povodňových průtoků znázorňují obrázky níže. Jak je vidět z uvedených snímků, všechny lokality s výjimkou starého ramene Václavka jsou za pětileté vody zcela spojeny s řekou. Největšího rozpětí dosahuje pětiletá voda v lokalitě Obříství a Poděbrady. Značné území bude při dvacetileté vodě zaplaveno i v oblasti jezera Václavka. U Lžovického meandru, který je doposud spojen s Labem, se v jeho blízkosti terén vzhledem ke geologické stavbě mírně zvedá, což neumožňuje rozsáhlejší rozliv Labe severovýchodním směrem.
Charakteristika měřených prvků v sedimentech
Zdroje znečištění sedimentů
Stříbro Ag
V přírodě se nachází převážně jako sulfid Ag2S (argentit), často s jinými kovy jako podvojné sulfidy. Doprovází výskyt sloučenin Cu, Pb, Zn, Sb, As a jiné. Stříbro se nachází v důlních vodách ze zpracování příslušných rud, dále v odpadních vodách z fotografického průmyslu i kyanidového stříbření (Pitter, 1999).
Kadmium Cd
Vzhledem k chemické podobnosti doprovází kadmium zinek v jeho rudách. Při jejich zpracování přechází kadmium do odpadních vod a do atmosféry. Významným antropogenním zdrojem kadmia jsou fosforečnanová hnojiva (mohou obsahovat až 170 mg.kg-1 kadmia) a aplikace čistírenských kalů. Dalším zdrojem jsou odpadní vody z galvanického pokovování a z výroby Ni – Cd baterií (Pitter, 1999).
Měď Cu
V přírodě se měď nejčastěji vyskytuje ve formě sulfidů (chalkopyrit CuFeS2 a chalkosin Cu2S), ze kterých se může do podzemních vod dostat značné množství mědi v důsledku rozkladu sulfidických rud. Antropogenním zdrojem mědi v povrchových vodách mohou být odpadní vody z povrchové úpravy kovů a aplikace některých algicidních preparátů, které se dávkují proti nadměrnému rozvoji řas a sinic (Pitter, 1999).
Rtuť Hg
Hlavní rudou je rumělka (HgS). Do atmosféry se dostává pražením sulfidických rud jiných kovů, které doprovází v elementární formě. Dalším významným zdrojem rtuti v povrchových vodách jsou atmosférické vody kontaminované spalováním fosilních paliv. Sloučeniny rtuti jsou obsaženy v některých průmyslových odpadních vodách, např. z elektrolýzy NaCl amalgámovým způsobem, z organických syntéz a z rudných úpraven. V úvahu přicházejí i rtuťnaté pesticidy, konzervační prostředky a prostředky k moření osiva. Vysoká toxicita rtuti vede k postupnému zákazu používání některých rtuťných preparátů, takže počet zdrojů kontaminace se snižuje (Pitter, 1999).
Olovo Pb
Nejrozšířenější olověnou rudou je galenit (PbS). Méně rozšířenými rudami jsou anglesit (PbSO4) a cerrusit (PbCO3). Galenit na rozdíl od jiných sulfidických rud nepodléhá chemické a biochemické oxidaci, a proto se olovo poměrně málo hromadí v důlních vodách. V minulosti byly významným antropogenním zdrojem olova výfukové plyny motorových vozidel, obsahující rozkladné produkty tetraethylolova, které sloužilo jako antidetonační prostředek. Tento problém byl vyřešen náhradou za ferrocen. Možným zdrojem olova mohou být odpadní vody ze zpracování rud, z barevné metalurgie, z výroby akumulátorů a ze sklářského průmyslu, kde jsou sloučeniny olova součástí glazur (Pitter, 1999).
Zinek Zn
Nejrozšířenějšími zinkovými rudami jsou sfalerit (ZnS) a smithsonit (ZnCO3). Zinek je běžnou součástí hornin, půd a sedimentů. Větší množství zinku se dostává do podzemních vod při oxidačním rozkladu sulfidických rud. Antropogenním zdrojem zinku je především atmosférický spad. Do atmosféry se dostává zinek při spalování fosilních paliv a při zpracování neželezných rud. Z průmyslových odpadních vod obsahují zinek např. vody ze zpracování zinkových rud, z moříren mosazi, ze zpracování tuků, a z povrchové úpravy kovů, kde je zinek zpravidla vázán v různých komplexech. Také hnojiva obsahují zinek jako znečišťující příměs (Pitter, 1999).
Charakteristika ukazatelů znečištění vody
Elektrolytická konduktivita
Stanovování konduktivity je běžnou součástí chemických rozborů vody. Konduktivita je míra koncentrace ionizovatelných součástí vody, a tím umožňuje bezprostřední odhad celkové mineralizace vody (Pitter 2009). Hodnoty konduktivity výrazně kolísají v závislosti na úrovni antropogenní zátěže. Vysoké hodnoty dokládají přítomnost antropogenních vlivů (Langhammer 2009).
Sloučeniny dusíku
Stejně jako fosfor patří dusík mezi nejdůležitější biogenní prvky. Uplatňuje se při všech biologických procesech ve vodách a také při procesech čištění odpadních vod. Sloučeniny neovlivněné lidskou činností jsou převážně biogenního původu a vznikají při rozkladu dusíkatých látek rostlinného a živočišného původu. Antropogenním zdrojem jsou splaškové vody. Specifická produkce dusíku dosahuje hodnoty 12g/osoba/den. Dalším zdrojem jsou odpady a splachy ze zemědělství (Pitter 2009). Dusík se vyskytuje ve vodách v různých oxidačních stupních. Distribuce jednotlivých forem je ovlivněna především biochemickými procesy probíhajícími ve vodách (Heteša, Kočková 1997)
Amoniakální dusík (N-NH4 + )
Amoniakální dusík vzniká jako primární produkt rozkladu organických dusíkatých látek živočišného a rostlinného původu. Antropogenním zdrojem organického původu jsou splaškové odpadní vody, odpady ze zemědělské výroby a kalová voda z anaerobní stabilizace čistírenských kalů. Anorganického původu jsou dusíkatá hnojiva, která se infiltrací a splachem dostávají do toků a některé průmyslové odpadní vody (tepelné zpracování uhlí, galvanické pokovování). Ve vodě se vyskytuje jako kation NH4 + a v neiontové formě jako NH3 – . Zvýšené koncentrace působí velmi toxicky na ryby a zooplankton (Pitter 2009).
Dusík dusičnanový (N-NO3 – )
Dusičnany vznikají převážně sekundárně při nitrifikaci amoniakálního dusíku a jsou konečným produktem biochemické oxidace. Antropogenním zdrojem jsou splachy ze zemědělské půdy hnojené dusíkatými hnojivy. Dusičnany se v malých koncentracích vyskytují téměř ve všech vodách a jejich koncentrace v důsledku vzrůstajícího počtu obyvatel rostou (Pitter 2009).
Ukazatele kyslíkového režimu
Kyslíkové poměry v toku zcela zásadně působí na veškeré procesy, které v přirozených povrchových vodách probíhají. Mají přímý vliv na život organismů ve vodě, podílí se na samočisticích procesech a na rozkladu organických látek (Langhammer 2009).
Rozpuštěný kyslík (02)
Koncentrace kyslíku ve vodě představuje též velmi důležitý faktor ovlivňující řadu biochemických a chemických pochodů. Volný kyslík do vody buď difunduje ze vzduchu, nebo je produkován fotosynteticky aktivními organismy. Jeho obsah ve vodě značně kolísá v různých ročních obdobích, ale i během dne a noci. Koncentrace závisí na teplotě, barometrickém tlaku, velikosti styčné plochy voda – vzduch, pohybu vody, množství fotosynteticky aktivních organismů, délce efektivního oslunění apod. Epilimnický rozvoj fytoplanktonní složky může být indikován i přesycením vody tímto plynem v povrchových vrstvách (klinográdní průběh) (Lellák, Kubíček, 1991).
Chemická spotřeba kyslíku (CHSK)
Chemická spotřeba kyslíku provedená manganistanem (CHSKMn) nebo přesnější metoda dichromanem (CHSKCr) určuje koncentraci lehce i těžce odbouratelných organických látek pocházejících z průmyslových výrob, ale dnes i komunální sféry (detergenty, tenzidy). Odhaduje se, že 1 člověk vyprodukuje za den 60 g BSK5 a 120 g CHSKCr (Pitter, 1999). Poměr BSK5 a CHSK lze použít i k identifikaci převládajícího typu znečištění. V přirozených povrchových vodách, které nejsou výrazně znečištěny, bývá poměr hodnoty BSK5 a CHSK menší než 0,1.
Biochemická spotřeba kyslíku (BSK)
Mezi základní souhrnná stanovení obsahu organických látek ve vodě patří biologická spotřeba kyslíku za 5 dní (BSK5) popisující množství biologicky dobře odbouratelných organických látek. Tohoto stanovení lze využít i pro určení zatížení vod splašky a odpady z živočišné a zemědělské výroby. Hodnota BSK oproti CHSK vyjadřuje pouze množství biologicky rozložitelných látek při aerobních podmínkách. Je definována jako hmotnostní koncentrace rozpuštěného kyslíku spotřebovaného za daných podmínek a v oxickém prostředí, biochemickou oxidací organických látek ve vodě. Spotřebované množství kyslíku je přímo úměrné množství přítomných organických látek ve vodě. Doba úplné oxidace je asi 20 dní, což je pro praktické stanovení koncentrace nepraktické. Proto byla zvolena jednotná inkubační doba 5 dní (BSK5), což znamená pětidenní biochemická spotřeba kyslíku (Pitter 2009).
Závěr
Zhodnocení kvality vody
Ačkoliv byla od 90. let provedena řada opatření na bodových zdrojích znečištění, problematickými zůstávají stále zdroje plošné, proto tato jezera vykazovala také výrazně vyšší hodnoty dusičnanů a fosforu. Na rozdíl od tekoucí vody bylo ovšem ve starých ramenech zaznamenáno výraznější odčerpání nutrientů během vegetačního období, ale i vyšší nasycení vody kyslíkem během jarních měsíců. Staré rameno u Lžovic se ovšem vyznačovalo nejvyšší průměrnou koncentrací kyslíku zaznamenanou v červnu, kdy zde pravděpodobně došlo k letnímu rozvoji fytoplanktonních druhů (Chalupová, 2011).
Naopak ta stará ramena, jejichž povrchová komunikace s Labem byla poměrně omezena, vykazovala vyšší hodnoty řady měřených parametrů a chemismus těchto jezer se vyznačoval i jistými specifiky odpovídajícími především lokálním zdrojům znečištění. V jezerech Němčice, Václavka a Obříství byly tak zaznamenávány např. nejvyšší průměrné hodnoty vodivosti (III. – IV. třída jakosti vody), BSK5 (III. – IV. třída jakosti vody), CHSKMn, vápníku, ale i dalších měřených látek.
Jezero Václavka se vyznačovala řádově nižšími koncentracemi N-NO3, kdy zde byl tento biogenní prvek pravděpodobně zcela využit oživením jezera a vzhledem k dávnému oddělení od Labe a absenci lokálních zdrojů znečištění nebyl výrazně doplňován (Chalupová, 2011). Zejména v jezeře Vrť byly naměřeny vysoké hodnoty konduktivity během zimních a jarních měsíců, což mohlo korespondovat s vyššími koncentracemi Ca, Cl a N-NO3. Ke zvýšení konduktivity mohly přispět splachy látek z polí a posypu silnic během tání sněhu nebo vápnění jezer (Beranová, 2018).
V Kozelské tůni byl v létě pozorován vyšší obsah rozpuštěného kyslíku ve vodě, což mohlo být výsledkem vysoké populace fytoplanktonu v jezeře. V jezeře Vrť byl zaznamenán nižší obsah kyslíku od dubna do září 2017, což pravděpodobně korespondovalo s vyššími teplotami vody, kdy je rozpustnost kyslíku nižší a zvyšuje se intenzita rozkladných procesů, kdy je kyslík spotřebováván. Nižší koncentrace kyslíku byly také zaznamenány v období „clear water“ po úpadku fytoplanktonu, který byl doprovázen vysokými koncentracemi fosforečnanového fosforu ve vodě. V obou jezerech byly na měřeny vysoké hodnoty CHSKMn během vegetačního období při zvýšení biochemických a rozkladných procesů za vyšší teploty (Beranová, 2018).
Zhodnocení znečištění sedimentů
Vzhledem k tomu, že jsou pozaďové koncentrace stanovovaných kovů a arzénu v sedimentech zkoumaném úseku Polabí nízké, vyšší obsah těchto prvků poukazoval na antropogenní průmyslové znečištění. Znečištění jezer tak odpovídalo především jejich vzdálenosti od významných zdrojů průmyslového znečištění, které byly představovány především podniky Pardubicka (Synthesia, a. s.), Neratovicka (Spolana, a. s.), ale také Kolína (Lučební závody Kolín, a. s., Draslovka LZ Kolín, a. s.), Hradce Králové (Foma Bohemia, spol. s. r. o.) a Čelákovic (kovohutě), nicméně odpovídalo také intenzitě jejich komunikace s řekou (Chalupová, 2011.
Nejvyšší hodnoty stanovovaných prvků byly zaznamenávány především ve starém rameni u Lžovic, které je stále povrchově spojeno s Labem a v minulosti bylo vystaveno průmyslovému znečištění produkovanému na Pardubicku, a v jezeře Obříství nedaleko Neratovic, které je od Labe odděleno betonovou hrází se stavidlem, která je ovšem za vyšších průtoků v řece snadno přelévána.
V jezeře u Lžovic byly v tomto profilu ve srovnání s dalšími zkoumanými starými rameny zjištěny nejvyšší koncentrace Ag, Cd, Cr, Cu a Hg, kdy hodnoty Ag odpovídaly podle Igeo velmi silné kontaminaci, silné znečištění zde bylo dále stanoveno v případě Cd a profil byl středně až silně kontaminován Hg a Zn. Podle klasifikace Igeo byla v jezeře Obříství stanovena opět velmi silná kontaminace Ag a střední až silná kontaminace Cd, Pb, Zn.
Ačkoliv bylo staré rameno u Poděbrad povrchově spojeno s řekou, vzhledem k tomu, že průmysl Kolínska neprodukoval tak vysoké znečištění, profil sedimentu odebraný v blízkosti řeky vykazoval nižší koncentrace stanovovaných prvků. Nízká kontaminace byla zaznamenána i v profilu z jezera v Němčicích, které se nacházelo před Pardubicemi a tak nemohlo být tímto znečištěním zasaženo. Vůbec nejnižší koncentrace měřených prvků vykazovala ve vzorcích sedimentu tůň Václavka u Lysé nad Labem, která byla od řeky oddělena již v 19. století, v současnosti leží již několik stovek metrů od koryta Labe a povrchová komunikace zde není obnovena ani za pětileté vody.
Vyšší obsahy stanovovaných látek v Kozelské tůni pravděpodobně souvisely s její polohou v blízkosti Spolany Neratovice, a.s. a jejímu celkovému umístění v nivě a spojení s Labem, kdy za povodní dochází k zalití celé oblasti. V roce 2002 bylo rovněž zaznamenáno vzdutí proti proudu Labe z rozvodněné Vltavy, jejíž soutok neleží daleko (Beranová, 2018).
Zdroje:
- BERANOVÁ, L., (2018): Water quality and the assessment of anthropogenic pollution in the sediments of the Elber River oxbow lakes, diploma thesis. Faculty of Science, Charles University in Prague.
- HAVLÍKOVÁ, P., (2011): Srovnávací studie fluviálních jezer středního Polabí horní Lužnice a horní Svratky, dizertační práce. Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze.
- HETEŠA, J., KOČKOVÁ, E., (1997): Hydrochemie – Skriptum MZLU Brno.
- CHALUPOVÁ, D., (2011): Chemismus vody a sedimentů fluviálních jezer Labe, dizertační práce. Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze.
- LANGHAMMER, J., (2009): Water quality changes in the Elbe River Basin, Czech Republic, in the context of the post-socialist economic transition. GeoJournal, Springer.
- LELLÁK, J., KUBÍČEK, F., (1991): Hydrobiologie. Praha: Karolinum.
- PITTER, P., (1999): Hydrochemie, 3. vyd. Praha: Vydavatelství VŠCHT.
- PITTER, P., (2009): Hydrochemie, 4. vyd. Praha: Vydavatelství VŠCHT.
- ŠNAJDR, M., (2002). Limnologické poměry, kvalita vody a sedimentů v mrtvém labském rameni u Obříství, diplomová práce. Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze.
- TUREKIAN, K. K., WEDEPOHL, K. H., (1961): Distribution of the elements in some major units of the earth’s crust. Geological society of America bulletin, 72(2), 175-192.
Autoři aplikace
