Rezidenční proměny vnitřního města Prahy
(2001 – 2011)
Mapová aplikace zobrazuje vývojové trajektorie lokalit vnitřního města Prahy prostřednictvím změn sociálního statusu a věkové struktury obyvatel. Pražské vnitřní město tvoří území mezi historickým centrem a socialistickou sídlištní zástavbou. Proměny v něm usměrňují různorodé mechanismy vedoucí k diferenciaci trajektorií jednotlivých lokalit a k fragmentaci fyzických, funkčních a sociálních struktur. Cílem mapové aplikace je ukázat variabilitu rezidenčních proměn, kterými prochází pražské vnitřní město s nástupem nového tisíciletí (od roku 2001) na úrovni základních sídelních jednotek (ZSJ). Hlavní výstupy aplikace představují typologie ZSJ podle sociálního statusu a věkové struktury obyvatel v letech 2001 a 2011, a typologie jejich změn mezi těmito roky.
Mapová aplikace zobrazuje vývojové trajektorie lokalit vnitřního města Prahy prostřednictvím změn sociálního statusu a věkové struktury obyvatel. Pražské vnitřní město tvoří území mezi historickým centrem a socialistickou sídlištní zástavbou. Postsocialistická vnitřní města patří k nejdynamičtěji se transformujícím urbánním lokalitám. Proměny však usměrňují různorodé mechanismy vedoucí k diferenciaci trajektorií jednotlivých lokalit a k fragmentaci fyzických, funkčních a sociálních struktur. Cílem mapové aplikace je ukázat variabilitu proměn, kterými prochází pražské vnitřní město s nástupem nového tisíciletí (od roku 2001). Aplikace pracuje s daty ze Sčítání lidu, domů a bytů (dále SLDB) na úrovni základních sídelních jednotek (dále ZSJ). Do aplikace vstupují jen data za rezidenční ZSJ (50 a více obyvatel v alespoň jednom ze sledovaných roků).
Sociální status obyvatel je určen kombinací dat o dosaženém vzdělání a oboru zaměstnání podle klasifikace CZ-ISCO. Vzdělání obyvatel (nad 15 let) je popsáno 3 kategoriemi: primární (bez vzdělání, neukončené základní, základní), sekundární (střední bez maturity, střední s maturitou, střední odborné) a terciérní (nástavbové, vyšší odborné, vysokoškolské). Zaměstnání obyvatel (ekonomicky aktivní nad 15 let) je popsáno 3 profesními kategoriemi: nízká (pomocní a nekvalifikovaní pracovníci, obsluha strojů a zařízení, montéři, řemeslníci a opraváři, pracovníci ve službách a prodeji), střední (úředníci, techničtí a odborní pracovníci) a vysoká (specialisté, zákonodárci a řídící pracovníci).
Věk obyvatel je popsán 7 kategoriemi: 0-14, 15-24, 25-34, 35-44, 45-54, 55-64 a 65 a více let.
Všechny uvedené charakteristiky obyvatel jsou v mapové aplikaci zobrazeny prostřednictvím kartogramu jako podíl obyvatel dané charakteristiky na celkovém počtu obyvatel dané ZSJ v příslušném roce.
Hlavní výstupy aplikace představují typologie ZSJ podle sociálního statusu a věkové struktury obyvatel v letech 2001 a 2011 a typologie jejich změn mezi těmito roky. Typologie jsou vytvořeny na základě hodnot průměrného decilu charakteristik v daném roce v jednotlivých ZSJ. V případě sociálního statusu je průměrný decil spočítán jako průměr decilů podílů osob s primárním a terciérním vzděláním, a osob zaměstnaných v nízké a vysoké profesní kategorii. V případě podílu osob s primárním vzděláním a podílu osob zaměstnaných v nízké profesní kategorii jsou decily určeny sestupně (tedy decil 1 představuje nejvyšší podíl, decil 10 představuje nejnižší podíl). Naopak v případě podílu osob s terciérním vzděláním a podílu osob zaměstnaných ve vysoké profesní kategorii jsou decily určeny vzestupně (tedy decil 1 představuje nejnižší podíl, decil 10 představuje nejvyšší podíl). Zjednodušeně lze říci, že čím vyšší průměrný decil, tím je v dané ZSJ vyšší sociální status obyvatel v porovnání s ostatními vnitroměstskými ZSJ v daném roce.
V případě věkové struktury je průměrný decil spočítán jako průměr decilů podílů osob mladšího věku (0-14, 15-24 a 25-34 let) a osob staršího věku (45-54, 55-64 a 65 a více let). V případě podílu osob mladšího věku jsou decily určeny sestupně (tedy decil 1 představuje nejvyšší podíl, decil 10 představuje nejnižší podíl). Naopak v případě podílu osob staršího věku jsou decily určeny vzestupně (tedy decil 1 představuje nejnižší podíl, decil 10 představuje nejvyšší podíl). Zjednodušeně lze říci, že čím vyšší průměrný decil, tím v dané ZSJ žije starší obyvatelstvo v porovnání s ostatními ZSJ v daném roce.
Typologie změn sociálního statusu i věkové struktury vycházejí z typologie vytvořené na základě průměrných decilů charakteristik za jednotlivé roky, a představuje slovní vyjádření změny průměrného decilu. Výsledná typologie sleduje posun jednotlivých ZSJ mezi 3 kategoriemi průměrných decilů: nízký (průměrný decil 1-4), střední (průměrný decil 4,01-7) a vysoký (7,01-10). Typologie změn tedy zjednodušeně vyjadřuje, zda relativně klesá či stoupá sociální status v dané ZSJ v porovnání s ostatními vnitroměstskými ZSJ, a zda obyvatelstvo dané ZSJ v porovnání s jinými ZSJ relativně mládne či stárne. Typologii změn doplňují vrstvy zobrazují konkrétní proměny charakteristik sociálního statusu a věkové struktury (v procentních bodech).
Zdroje:
- HAASE, A., STEINFÜHRER, A., KABISCH, S., GROSSMANN, K., HALL, R. (eds.) (2011): Residential Change and Demographic Challenge: The Inner City of East and Central Europe in the 21st century. Ashgate, Surrey.
- OUŘEDNÍČEK, M., NOVÁK, J., POSPÍŠILOVÁ, L., ŠPAČKOVÁ, P., TEMELOVÁ, J. (2012): Prostorová typologie a zonace Prahy. In: Ouředníček, M., Temelová, J. (eds.): Sociální proměny pražských čtvrtí. Academia, Praha, 268-286.
