Šíření minipivovarnické vlny v Evropě

Šíření minipivovarnické vlny v Evropě

(1990 – 2020)

Pivovarnická mapa Evropy se za posledních třicet let nebývale proměnila. Jedním ze zásadních dopadů globalizace jsou na jedné straně neustávající akvizice tradičních průmyslových pivovarů nadnárodními společnostmi vedoucí ke koncentraci výroby, na straně druhé pak nárůst počtu malých pivovarů jako odpověď spotřebitelů a lokálních výrobců na globální standardizaci produkce a chuti (Hasman a kol. 2022). Více než prudký nárůst absolutního počtu pivovarů je přitom zásadní změna jejich prostorové distribuce, když se pivovary začaly ve větší míře objevovat i v oblastech, kde historicky prakticky nebyly.

Mapová aplikace podrobným způsobem ukazuje, jak se pivovarnická vlna šířila Evropou z tradičních pivovarnických oblastí na „pivní“ periferii. Obsahuje jedinečná data o přesné lokalizaci všech pivovarů nacházejících se v Evropě v období 1990–2020 včetně roku jejich založení. Primárním zdrojem dat o poloze a době působnosti evropských pivovarů je databáze webu www.ratebeer.com. Jde o nejznámější světový web sdružující komunitu lidí, kde přes 7600 aktivních uživatelů (stav k roku 2021) zaznamenává informace o navštívených pivovarech a hodnocení ochutnaných piv.

Sousedská a hierarchická difúze:
Existují dva základní typy šíření inovací v prostoru – takzvaná sousedská a hierarchická difúze (Hägerstrand 1967). Sousedská difúze odpovídá situaci, kdy se inovace (v našem případě minipivovary) bude šířit postupně do sousedních regionů. Naproti tomu difúze hierarchická je založena na předpokladu, že se novinka šíří nejprve mezi nejvyspělejšími či nejvýznamnějšími regiony. V případě pivovarnictví lze za takové regiony považovat ty, kde je pivovarnictví ukotveno nejsilněji. Tradiční průmyslové pivovarnictví je zde obvykle již natolik dlouho, že je místní trh nasycen a ovládnut omezeným počtem nadnárodních korporací s výrazně standardizovanou produkcí (Hána a kol. 2020). Důsledkem je omezená pestrost nabídky v těchto zemích, která následně vedla ke zvýšenému zájmu místních spotřebitelů o lokální piva, která by mohla nabídku opět obohatit.

Vrstva I. Vývoj prostorového rozmístění pivovarů:
Tato vrstva ukazuje pomocí kartogramů počet pivovarů v daném regionu NUTS2 na milion obyvatel. Vrstva obsahuje třicet map (za každý rok 1), jejichž srovnáním, které je usnadněno jednotnou barevnou škálou, lze sledovat, jak se pivovarnická vlna postupně šířila do jednotlivých regionů.

Vrstva II. Prostorové vzorce rozvoje evropského pivovarnictví:
Vrstva zobrazuje, jak se rok po roce zvětšovala hlavní jádrová oblast evropského pivovarnictví (červeně) a které evropské regiony naopak tvořily takzvanou pivovarnickou periferii (modře). Oba tyto typy regionů byly identifikovány pomocí metody Lokálních indikátorů prostorové asociace (LISA). LISA je metoda zobrazující územní jednotky, kde dochází k prostorovému shlukování vysokých či nízkých hodnot. Jádrové oblasti tak jsou regiony NUTS 2, kde je nadprůměrné množství pivovarů (ve srovnání s celou Evropou) a též je nadprůměrné množství pivovarů v sousedních jednotkách. Naopak pivovarnická periferie je tvořena regiony, které se vyznačovaly relativně nízkým výskytem pivovarů, přičemž podprůměrný výskyt pivovarů byl pozorován i v jednotkách sousedních. Vrstva opět obsahuje třicet map za každý rok. Pro určení, které regiony si jsou vzájemně sousední, bylo zvoleno prostorové vážící schéma osmi nejbližších sousedů. Vrstva neobsahuje odlehlé ostrovní jednotky (Azorské ostrovy, Madeiru, Kanárské ostrovy, Kypr, Krétu, Island, Jan Mayen a Špicberky), které logicky nemají dostatečný počet blízkých sousedů.

Shrnutí výsledků:
Z mapové aplikace je patrné, že měla pivovarnická vlna v Evropě dvě hlavní fáze. Na počátku první fáze dominovalo coby hlavní pivovarnická oblast Bavorsko, kde, na rozdíl od zbytku Evropy, přežily malé pivovary i překotný vývoj 19. a 20. století. V následujících letech docházelo k zakládání pivovarů v dalších tradičních regionech – střední Evropě, Velké Británii, Belgii či Dánsku. Okolo roku 2012 dochází k výraznému zlomu. Tempo vznikání pivovarů masivně zrychlilo a pivovarnická vlna přesunula i do většiny ostatních regionů Evropy bez ohledu na jejich pivovarnickou historii. Zatímco v první fázi tedy dominovala spíše hierarchická difúze a rozhodující roli hrála místní „pivní vyspělost“, ve fázi druhé se již jako rozhodující jevila hierarchická difúze a geografická poloha regionů. Podrobněji šíření pivovarnické vlny v Evropě diskutuje Materna a kol. (2022).

Zdroje dat:
Vlastní data na základě neprostorových dat z webové databáze ratebeer.com; shromažďování dat Kryštof Materna, Jonáš Suchánek a Filip Förstl, kontrola a propojení s geografickými informačními systémy Veronika Bernhäuserová; ke sběru dat docházelo v rámci projektu Grantové agentury České republiky P404/18-13381S “Globalizace a její regionální ozvuky: příklad evropského pivovarnictví”

Zdroje:

• HÄGERSTRAND, T. (1967). Innovation Diffusion as a Spatial Process. University of Chicago Press, Chicago.
• HÁNA, D., MATERNA, K., HASMAN, J. (2020): Winners and losers of the global beer market: European competition in the view of product life-cycle. Cambridge Journal of Economics, online first.
• HASMAN, J., MATERNA, K., LEPIČ, M., FÖRSTL, F. (2022): Neolocalism- and Glocalization-related Factors Behind the Emergence and Expansion of Craft Breweries in Czech and Polish Regions. Geographical Review, online first.
• MATERNA, K., BERNHÄUSEROVÁ, V., HASMAN, J., HÁNA, D. (2022): How microbreweries flooded Europe: Mapping a new phenomenon in the beer industry. Journal of Maps, online first.

Autoři aplikace